"Když se opice zasmála svému obrazu v zrcadle, zrodil se člověk.! (Stanislaw Jerzy Lec)

„ŽIJTE PO SVÉM, ALE HLAVNĚ ŽIJTE“

Dnes jsem zhlédl film Zdrojový kód a musím říct, že je to jedna z dalších věcí, která mě přesvědčuje o tom, jak hezké je vidět svět jinak, než jak je u nás zvykem.

Mladý kapitán – pilot bojové helikoptéry v Kandaháru zahyne při záchraně svých lidí. Zbytek jeho vědomí je však uchován a vložen do tzv. Zdrojového kódu, aby byl využit.

V Chicagu se totiž stal teroristický útok, kdy byla odpálena bomba ve vlaku, další dva útoky hrozí. Kapitán je vložen do všeho co se událo, s cílem zjistit kdo je onen terorista aby mohlo být zabráněno dalším útokům. Nebudu Vám říkat zda to dokázal nebo ne a jak vůbec film dopadne, ale rozhodně doporučuji ho shlédnout, protože film má daleko hlubší podtext než jen tohle. Vlastně tenhle „hlavní“ děj je ve skutečnosti jen vodící linkou pro hlavní myšlenku toho filmu. Myslím, že tenhle film by se líbil i slečnám, i když můj popis filmu zní spíš jako že to bude jen zas něco bojovýho, válečnýho a něco co slečny absolutně nezajímá, opak je pravdou. Určitě by Vás slečny zaujal J

Film ukazuje mimo jiné i to, jak lidé vidí jen to negativní, obchodník který se žene za byznysem a nevšímá si okolních věcí, pod záminkou že na to nemá čas. Jeho život je jeden velký stres. Hlavním faktorem jsou peníze.

Televizní bavič, který je ve skutečnosti protivný morous, i když opravdu umí rozdávat úsměvy.

Student, který i když má vlastně skvělej život, mračí se a nechává se hrozně zdeptat jen proto, že nestíhá učení, zkoušky a vidí jen ten stres.

Bohužel to tak opravdu je. Znám spousty lidí, kteří vidí jen to špatné, spoustu věcí zbytečně zveličují, nedokážou se usmát pro radost ostatním. Ale proč?

Já neříkám, že lidé jsou ve skutečnosti naprosto bez starostí, jsou chvíle kdy to opravdu nejde, ale většina lidí si sama škodí.
Spousta lidí si o mě myslí, že jsem jen hrozně vysmátej cápek, se kterým je sice občas sranda, ale někdy to až moc přehání a už to není vtipný. Nezná hranice a neumí brát nic vážně. Ve zkratce „tak trochu nedospělý“

Pak mě pár vyvolených opravdu pozná a hrozně se diví, jak to, že najednou nemám dobrou náladu, jak to že mám potíž zahnat nějakej špatnej okamžik a najednou jako bych to nebyl já.

Nejdřív si stěžují na to, a když je to jinak, zase si stěžují na tohle. Ve skutečnosti si pak sami uvnitř uvědomí, že ten smích a to všechno jim chybí.  Možná, že jsem „tak trochu nedospělý“ ale rozhodně ze sebe nebudu dělat obrovskýho zkušeňáka, rádoby starýho vlka otrkanýho životem co nemá čas na takový dětinskosti, jako je např. smích.

Mrzí mě když vidím hezkou slečnu, které úsměv fakt hrozně sluší, jak se pořád mračí, pořád přemýšlí nad něčím špatným a myslí si, že svět je jen jedna velká negativní koule.

Nejsem jedním z těch co říkají, že lidi kolem sebe mají jakousi čakru nebo co a všechno tohle je jim předurčeno :-D Ne, tímhle se fakt neřídím :-D

Ale faktem je, že i já sám pozoruji, že když jdu třeba přes půlku Plzně pěšky abych si ukrátil čas mezi dvěma přednáškami, vidím okolí podle toho, jakou mám já zrovna náladu. Když jsem zrovna v dobrý náladě jako třeba teď, asi je to na mě znát…lidé co jdou kolem mě se usmívají a zpozoruji třeba to, jak se na mě na vteřinku podívají a sami se pousmějí. Ale když mám špatnou náladu, vždycky je to znát. Na každém z nás. Je to vidět už jen z výrazu tváře který pokud se nemračíme, je přinejmenším „kamenný“ a je znát že ten člověk vnitřně zrovna nedělá nic jiného, než jen nadává. A to se ti lidé na vás skoro nepodívají a když, tak hodně rychle uhnou pohledem někam pryč a zaručeně od nich úsměv neuvidíte.

Tím nechci říct, že bychom měli všichni chodit po ulici vysmátí jak telata, to vůbec. Ale přeci jen bychom si měli trochu užít tu možnost, že můžeme žít. Nezapomínejte na to. Vždycky je něco, co se Vám zalíbí, i když zrovna máte před zkouškou a venku je hnusně, i když jste se zrovna špatně vyspali. Proto říkám:

„ŽIJTE PO SVÉM, ALE HLAVNĚ ŽIJTE“

přikládám úsměvavé video, které mi poslala kamarádka, které mimochodem také úsměv moc sluší :-)

Díky Terko