Definice státu: Stát je organizované násilí. Vysoká škola? – „bez peněz na vysokou nelez“

Vzhledem k další pauze mezi přednáškami jsem tu s dalším článkem. Tentokrát je to ale článek značně ovlivněný mou momentální špatnou náladou a rozhořčením nad systémem v tomto státě a hlouběji nad systémem vysoké školy.

V České republice jako takové, je spousta věcí špatně. Češi mají pověst zlodějů, v příhraničních státech se objevují bilboardy s nápisy „Češi, prosíme nekraďte“ a faktem je, že jakmile je něco zadarmo, jdeme po tom jako slepice po flusu. Jakmile jde něco jen trošku ošidit, ošidíme.

Je to problém našeho národa, že si vysloužil takovou pověst. A je to škoda. Češi toho dokázali spoustu.  Česká vláda je neschopná jakékoliv činnosti bez korupce, bez afér v podsvětí, obyčejní poslanci berou kolem 70ti tisíc měsíčně, ministři a vyšší funkcionáři ještě víc, údajně proto, aby byli neúplatní. Vláda tu má být pro lidi, pro obyčejné občany a prosazovat jejich zájmy. Namísto toho jsou jí hlasy lidu naprosto ukradené, všechno je zmanipulované, veškeré státní zakázky jsou hozené tak, aby se někdo „tam nahoře“ nakapsoval a když se náhodou média a lidé začnou o nějakou kauzu zajímat, díky hroooozně moc velkým složitostem nakonec uplyne promlčecí lhůta a kauza je zametená pod koberec. Maximálně se tu a tam nějaká loutka odvolá, aby se veřejnost umlčela. Kauzy jako například Promopro, státní zakázky ohledně nákupu výzbroje pro AČR a další podobné v zájmu vyšších osobností nebudou stejně nikdy objasněny veřejnosti. Každý má totiž svou cenu.

Ale  k tématu vysokých škol.

Dnes není jednoduché být ani středoškolákem, fraška kolem oněch proslulých státních maturit je neskutečná, chyby které se kolem dějí, logistické zabezpečení ….neuvěřitelné. Je měsíc před maturitami a nic není jak má být. Upřímně to maturantům nezávidím. Ale opět jde jen a jen o peníze. Všichni dobře ví, že projekt státních maturit u nás troskotá na plné čáře. Ale pokud se státní maturity znovu odloží, stát bude muset vrátit spoustu peněz které na tento projekt obdržel od Evropské unie (která až na pár málo výhod je podle mě jen další šikanovací nástroj). A vracet peníze? My? Neeeeee.

Vysoká škola má tu nevýhodu, že být vysokoškolákem není jednoduché bez ohledu na státní politiku. Páni inženýři jsou samozřejmě nejlepší a nejchytřejší a když není po jejich, je to vždycky špatně. (Samozřejmě musím zdůraznit, že se to nevztahuje na všechny a nechci házet všechny do jednoho pytle. Toto berte v článku s rezervou. Pozn. autora)

Na těchto pánech inženýrech, magistrech, vysoce účených lidí mě štve spousta věcí. Vysoká škola je díky nim založena na neustálém perfekcionismu. Hodnocení zápočtů a zkoušek stylem všechno nebo nic se mi zdá značně přehnané a zbytečné. Je to jen uměle vytvořený nástroj jak zvýšit prestiž škol. Čím více studentů v daném předmětu neuspěje, tím je předmět uznávanější a prestižnější. Není vůbec žádný problém toto uměle vyvolat.

Vysokoškolští kantoři jsou si tohohle plně vědomi a někteří z nich toho značně využívají.

Na vysokou školu není tak obtížné se dostat, je obtížné se udržet. Škola pak vypadá v očích veřejnosti lépe, jaksi výběrověji, protože když pak v prvním semestru škola vyhází 200 studentů z jednoho oboru, veřejnost si řekne „ano, tak tahle škola musí být fakt těžká, ta má úroveň“  To že škola nesmyslně přijme 530 studentů, což převyšuje kapacity i těch největších poslucháren, už veřejnost nevidí. To se to pak snadno vyhazuje. Mladý student má radost, má naději a začíná tím nová etapa jeho života. Chudák ještě neví, že je jen nástrojem jak vyždímat ze státu dotace a za půl roku už stejně bude registrovaný na úřadu práce.

O inženýrech se povídá, že jsou pro život naprosto nepoužitelní. Orientují se ve svém oboru, ale to je maximum jejich rozhledu. Když jim řeknete aby si tady u domu udělal chodník, vyvalí oči a řekne „proč bych to dělal? Já jsem inženýr!“ a najme si někoho, kdo to udělá za něj. Není toho schopný.

Ano, myslím, že tohle tvrzení je svým způsobem přehnané, ale pravdou je, že pár takových doopravdy znám. Jejich zájmy začínají u jimi vystudovaného oboru a končí maximálně zájmem o botaniku, kde se můžou učit latinské názvy kytiček. (osobní zkušenost)

Vysokoškolští kantoři jsou tak zažraní do svého předmětu, že až na pár výjimek prohlašují, že právě jejich předmět je pro Váš obor ten opravdu důležitý a stěžejní a že vy ho opravdu musíte bezpodmínečně 100% ovládat. Což o to, student by rád opravdu věděl co nejvíc, student dokonce uzná, že vysoká škola je z velké části o samostudiu. Ale přesto podmínka zajímavých věcných přednášek je zde nutností.

Ale jak probíhají vysokoškolské přednášky všichni víme.  Konkrétně na ekonomické fakultě kterou studuji já, probíhá spousta přednášek takovým stylem, že na ně chodím jen kvůli rodičům – jelikož mi studium platí a těžko by se jim vysvětlovalo, že ona přednáška je naprosto zbytečná, a kvůli přátelům, které mám leckdy jedinou možnost vidět právě na přednáškách.  Přednáška z práva v prvním semestru na naší fakultě probíhala tak, že na každou přednášku přišel jiný kantor, posluchárna byla akusticky naprosto nevhodná, přednášející bez mikrofonu, který si tam něco mumlal o zákonech a dědictví. Stávalo se, že kantor na přednášky nedorazil vůbec. Výsledek? Na první přednášce posluchárna plná, že nebylo kam si sednout, na poslední přednášce pět vytrvalců. Přednáška z práva ve druhém semestru? Přednášející se stále střídají a každý mluví o něčem jiném, posluchárna je sice vhodná, ale přednášky ve většině případů probíhají tak, že buď je nám prostě jen předčítán obchodní zákoník, což můžeme udělat sami doma, nebo si až na výjimky přednášející něco povídá tak monotónně, že ho vydrží poslouchat opravdu jen málokdo. Nakonec je nám zdůrazněno, jak musíme právo plně ovládat, že se k nám musejí chovat stejně jako ke studentům právnické fakulty včetně hodnocení u zkoušky a že to nebudeme mít lehké. Můj osobní názor? Kdybych chtěl studovat právo, snažím se dostat na právnickou fakultu. Já jsem na ekonomické, proto nechápu, proč mám ovládat obchodní právo stejně jako student právnické fakulty, který z něj dělá státní zkoušky. Přednáška z ekonomie? V posluchárně je 400 lidí, přijde jiný přednášející jako záskok a prohlásí "mikrofon si nevezmu, má být slyšet jen škrabání vašich kuličkových per o papír a to překřičím" Následně tam něco říká, ale slyší ho maximálně první tři řady a to i když jsou studenti zticha! Výsledek? Ze 400 lidí jich na konci přednášky zbyde sotva 40 a to převážně těch
v předních řadách, pro které to mělo smysl. Pro ostatní tam opravdu nemá smysl zůstavat! Prostě si jen pan doktor dokázal, jak je strašně dobrej.

Všechny fakulty ZČU mají cizí jazyk umět na úrovni 4-5. Naše fakulta na nejvyšší úrovni 7-8. Proč tak tvrdé nároky hned v začátku? Já chci studovat ekonomii, ne jazyky. Proč musím hned v začátcích ovládat jazyk na nejvyšší úroveň? Chápu nutnost ovládat německý jazyk lépe než dosud, ale tohle se mi zdá přehnané.

Na jiných přednáškách se dozvídáme například to, jak jsou studenti nezodpovědní, jaká je to dnes mládež, co všechno děláme špatně, ale k věci se nedozvíme nic. Přednášející promítne pár snímků na tabuli, pár slov sice k tématu prohodí, ale jen málokdo jí rozumí. Další přednáška? Přednášející nám slovo od slova předčítá texty dosažitelné na internetu a ve skriptech a proloží je ve značné míře tím, na jakých všech různých projektech pracoval, co všechno dokázal, kde všude byl a jaký je to borec. Z celkových 7 přednášek týdně co mám, když řeknu že pro mě jsou smysluplné 3 tak je to hodně.

A pak? Student píše zápočet. Například dnes jsem se dozvěděl výsledek zápočtu z makroekonomie. Očekávání? 30 bodů z 50. Výsledek? 20 bodů. Proč? Protože pan doktor si musel dokázat jak je dobrej a jakou má moc. Například zadání otázky:

„Spočítejte implicitní cenový deflátor v roce 2005 a proveďte příslušný komentář“

Nebudu tady vysvětlovat o co se jedná, jen stručně zmíním, že roky končící číslem 5 jsou tzv. basické roky. V basickém roce je tento deflátor vždy 100% a nemusí se ani počítat. V zadání je však slovo „spočítejte“ a proto pro jistotu, tuto skutečnost dokážu matematickým výpočtem, i slovním komentářem. Výsledek? 

0 bodů za tuto otázku. Důvod? „Nezachovali jste se jako ekonomové, vy přeci víte, že v basickém roce toto vůbec nemusíte počítat, vy víte že v roce končícím pětkou je to vždy 100%. Ale vy jste počítali, což je naprosto zbytečné a proto Vám dávám 0 bodů.“ Na značné protesty a námitky studentů neustoupil. „Já jsem Vám svůj postoj k tomuto již řekl“ Navzdory tomu, že na tomto řešení úkolu není jediná chybička, vše je dobře, jen je to pro jistotu ještě matematicky dokázáno, 0 bodů.  Navzdory tomu, že 

v zadání je výslovně napsáno slovo „SPOČÍTEJTE“ – 0 bodů. A pak nám náš milý pan doktor řekl: „jsem ochoten dát Vám za tuto otázku 2,5 bodu z 5, pokud by těchto 2,5 bodu mělo rozhodnout o Vašem zápočtu“. Osobně si myslím, že milý pan doktor nemá nejmenší právo za takovéto splnění úkolu strhnout ani setinu bodu. Není zde jediná chybička. On za to dá 0.

To je fér.

V minulém semestru v mikroekonomii to bylo to samé. Nakreslit graf nákladů v dlouhém období student zvládl. Vše bylo jak mělo. Výsledek? 0 bodů. Důvod? „Vám se tato křivka dotkla zde, ale měla se dotknout zde“. Ono "zde" bylo asi o dva milimetry výš. Z grafu bylo jasně patrné jak náklady probíhají a co se děje, ale kantor toto hodnotí, jakoby to bylo technické kreslení. To že student graf načrtl jen propiskou bez rýsovacích potřeb proto, že předpokládá že je na ekonomické fakultě a ne na fakultě strojní, na to se ohled nebere.
I když graf jinak vypovídal o průběhu nákladů.

Zkouška z matematiky? Závisí na momentálním rozpoložení kantora. Pro to, aby byl student připuštěn k ústní zkoušce je třeba mít minimálně 10 bodů z 20ti z písemné části. Student má 13. Ústní zkouška se skládá z 5ti otázek z teorie. Student zodpoví 4 otázky z 5ti. Výsledek? Neuspěl. Protože jste nezodpověděl tuto jednu otázku, nemáte základní přehled o matematice. Zkuste to příští rok. To, že se našli jiní studenti, kteří
z písemné zkoušky měli 10 bodů a z teorie zodpověděli 2 otázky z 5ti
a zkoušku mají, to nevadí. Musím zdůraznit, že v tomto případě se nejedná o mě, ale o mého kamaráda.

Názor přednášejícího? Kdo tuto zkoušku neudělá na plný počet bodů, je úplně mimo protože to je naprosto triviální.  Ale my nejsme studenty fakulty aplikovaných věd abychom bravurně ovládali všechny matematické pojmy, příklady na dvě stránky apod. My potřebujeme umět jen to co je nutné dál pro další studium, ne být 100%.

A tak je to všude, na každé fakultě, na každé vysoké škole se najdou takoví kantoři, kteří si o sobě myslí, že oni jsou bohové a studenti kteří nejsou 100% jsou póvl a nemají na vysoké škole co dělat.

Ale k čemu je mi naučit se nazpaměť 100% všechny možné teoretické či nepotřebné blbosti, když je v praxi stejně nebudu umět nebo dokonce nebudu muset vůbec aplikovat?

Teorie mezního užitku v mikroekonomii? V životě naprosto neuplatnitelná, i přednášející uznával, že spotřebitelé ani nevědí co to je a podniky se tím v žádném případě neřídí. Od absolventa ekonomické fakulty se v budoucím zaměstnání očekává, že bude ekonomii rozumět a že podnik posune o něco výš. Jenže když spousta věcí je naprosto jinak a teorie v praktickém životě tudíž neuplatnitelná, je i absolvent bez praxe naprosto neuplatnitelný. Absolvent měl jen to štěstí, že se dokázal prokousat i přes vzpurné neústupné perfekcionistické kantory, kteří si svou nadřazenost dokazují výše zmíněným nesmyslným hodnocením.

Přednášející se strašně chytře diví, co že vůbec na té škole děláme, když nechodíme na přednášky, když tomu nerozumíme apod. Ale co máme dělat?

V posledních deseti patnácti letech je náš stát naprosto nelogicky postavený.
I na post obyčejného úředníka je třeba vysokoškolské vzdělání. Proč? Protože je to in, protože to uměle zvýší prestiž podniku. Podniky na tohle nemají právo! Proč požadují vysokoškolské vzdělání tam, kde maturita je naprosto dostačující?

V současné době panuje ten trend, že maturita není nic a vysoká škola je průměr. Požadavky podniků jsou naprosto přemrštěné a ve výsledku stejně jen člověk s velkým štěstím pracuje v oboru, který „vystudoval“. Po ukončení střední průmyslové školy dopravní – obor Provoz a ekonomika dopravy se zaměřením Logistika jsem údajně získal odborné vzdělání a mohu pracovat jako logistik, dispečer. Požadavky dopravních firem na post logistika? Vysokoškolské vzdělání. Pochopitelně. Po absolvování téhle odborně zaměřené střední školy totiž o logistice moc nevím, vím sice kolik měří kontejner a kolik se do něj vejde, ale škola ze mě vychovala víc skladníka než logistika.
O logistice jako takové moc nevím. Řešení? 

Vyšší odborná škola – obor logistika, po absolvování titul „diplomovaný specialista“. Další fraška České republiky. Nikde jinde ve světě tento titul neznají a je naprosto bezcenný. Dle slov naší učitelky, která učí
i na VOŠ, se na této škole učí to samé, co my na střední. Výsledek? Doba studia naprosto bezcenná.

Vysoká škola? Spousta perfekcionismu, dokazování kantorů jak jsou oni těmi lepšími a spousta zoufalých či vyhozených studentů.

Pak přijde jeden, který má bohatého otce, pětiletý obor dokončí za dva roky a s opsanou diplomovou prací spokojeně odchází s titulem. Zanechává za sebou o něco bohatší zkoušející.

Hodnocení na naší vysoké škole je nesmyslné. Student může co? Maximálně odejít. Když si půjde stěžovat na vyšší místa, je možné že pár bodů k zápočtu navíc dostane až děkan uzná, že student má pravdu. Ale výsledkem bude, že ho onen doktor bude nenávidět po zbytek doby jeho studia a naděje na úspěšné složení alespoň státní bakalářské zkoušky jsou hodně hodně podkopány.

Jaké jsou Vaše zkušenosti? Jak to vidíte vy? Jak by řekl správný přednášející: „otevírám diskusi“ – pište do komentářů, budu rád za negativní i pozitivní. J

Rozčilený a znechucený student

Zdeněk V.

Odměna pro ty, kteří to přečetli až do konce :)